Jaro
22°C
Ráno
Slunce prostoupilo mraky. Obloha je jasná a Slunce se snaží alespoň tak chabě zahřát ostrovany. Příroda rozkvétá, někteří živočichové se vrací do chladných hor a jiní se zase probouzejí. Avšak ne všichni jsou bezpeční.
Lya
Badass Admin
Kai
Cookie Admin
---
Někdo
---
NĚKDO
upomínky
bla, bla, eventy, čistky, zprávičky dne a takový blbůstky cccc:
Post by Gwendolyn Doherty on Apr 21, 2018 11:12:14 GMT
Věděla moc dobře, že by se neměla potulovat nikde daleko, ale zásob měli kvůli útoku docela málo. Bylo to už víc než měsíc, možná dva. Začínala ztrácet naději a doufala, že jí to zatracený moře alespoň na vlnách přinese láhev něčeho silnýho, to, co tady totiž bylo, už dlouho nevydrží. To byl taky jeden chlápek, nikdo nevěděl jak, ale dělal takový zvláštní nápoj. Člověk se sice opil vcelku rychle, ale po čase už se to ani nezdálo. Byl to jeho tajný recept a Gwendolyn pouze litovala, že z něj ten recept před jeho smrtí nevytáhla. Teď jim zbylo pár posledních flašek, který se nerozbily. Ale bohužel, alkohol neroste na stromech a tak se musela spokojit s hledáním lesního ovoce, i když nebyla sběrač. Byla tu už dlouho, za měsíc rok, odškrtávala si tím nožem, co měla za opaskem dny, které už tu strávila. Její přístřeší mělo jednu kamennou stěnu, zřejmě výhoda... Nicméně díky jejímu dlouhému pobytu zde už alespoň rozeznala, které bobule může trhat a ty, u kterých si jistá nebyla, prostě nechávala zvěři. Jen doufala, že na žádnou nenarazí, bylo teprve ráno a hlad ji donutil vstát, pořád ještě trochu mžourala a bylo jí docela chladno. Sice se ta jindy žhavá koule na obloze snažila alespoň trochu hřát, ale bylo teprve chvíli po zimě a pořád foukal chladný vítr. Tak měla alespoň přes ramena slabší kožešinu, takovou tu z menších a ne tolik huňatých zvířat, lépe se jí pohybovalo. Nevěděla, jak to tady přežijou, zbylo jich jen málo a potřebovali nějaké stavitele, lovce, no a taky hlídače. Vážně by chtěla, aby se tu jako zázrakem objevil nějaký další přeživší, ale počet těl i rozdrápané tváře odpovídali všem táborníkům a tak si mohla být jistá tím, že nikdo další nepřežil. No a její další zbožné přání bylo jen to, aby se tu už neocitl další chudák, žádný nováček. Tenhle ostrov uměl jen zabíjet a brát. Nic dobrého tu nikoho nečekalo. Teda možná kromě lesních jahod, ty Gwendolyn milovala, no bohužel se jich nacházelo hrozně málo. Teď takové hledala, ale našla pouze maliny. Slyšela vlny, nebyla moc daleko od pláže, což ji znervózňovalo. To místo neměla ráda, stejně jako všechno na tomhle ostrově.