POVAHA

Nedá se popsat ničím. Anebo spíš, je to příliš složité. Je něco mezi milým a zlým člověkem. Pracovitým a líným. Otráveným a nadšeným z kde čeho. To je ten problém. Je všelijaká. Nálady se jí střídají jako na horské dráze a bohužel pro jiné, je vcelku těžké vychytat ji v té dobré náladě. Ač to mnohým často dělá velký problém, ona si na svou povahu nijak nestěžuje. Celkově o sobě moc nemluví. Občas sice nestihne dlouhé minuty a jen žvaní, žvaní a žvaní. Jindy se ale ani ke slovu nemá a to vše se může stát z minuty na minutu. Stejně se vám může zdát, že už vám o sobě řekla snad vše, ale většinou mluví na nějaká neutrální témata, nebo ne o sobě. Moc toho o sobě neříká, nedává jiným lidem, které třeba ani tolik nezná a mohla by je podcenit, šanci ublížit jí...pokud se teda zrovna neopije. To je pro ni hodně důležité. Brání se slovy a svou upřímností, kterou mnozí v závanu jakéhosi klišé nazývají drzost. Ale je pravdou, že upřímnost tence hraničí s drzostí a sama má občas problém rozpoznat, jestli se v daný moment nejedná o obojí. Nikdy se neptá na nic, co ji nezajímá. Nebude vás obtěžovat otázkami "jak se máš?" když stejně ví, že by to pro ni byla zcela zbytečná informace. Není dobrá na pamatování tváří. Většinou si je nepamatuje. Možná nějaké znaky, které jsou pro člověka charakteristické. Oči světlé, nebo černé, jako noc. Například. Často se s vzhledem pojí přezdívka, kterou od ní daný člověk dostane. To je další věc, kterou si nerada pamatuje. Jméno. Přijde jí zbytečné a mnohdy k zapamatování těžké. Je pro ni jednodušší, když si pro každého vymyslí přezdívku. Zezačátku se zdají být tajemné, jelikož člověka třeba příliš nezná. Později se odkrývá, jaký je. Přezdívka se nemění, ale při jejím vyřčení je stejně náhled na člověka úplně jiný, než na počátku. Tak málo k tomu stačí. Pokud je pro ni nutné člověka oslovit, většinou ale použije jméno… pokud si vzpomene. Mnohdy než nějaká tvář, nebo jméno, ji zajímá, jaký člověk je. Na prvním místě bude vždy, jak se osoba chová k jiným lidem. A k ní, samozřejmě. Nemá ráda nespravedlnost. Když jsou lidé zvýhodňováni, nebo se s jinými zachází hůř, kvůli nějaké malé titěrnosti. Nepovažuje se za nikoho lepšího, ani horšího, než jsou ostatní. Podle ní, jsou si všichni rovni, nehledě na to, kdo jsou. Nebo kam patří. A nesnáší škatulkování -ač to je taková chyba, které se sama dopouští. Občas lidi odsuzuje a háže do jednoho pytle, rozděluje si je do skupinek podle toho, jak jsou jí sympatičtí. A než si to uvědomí, často jí to kdekoho zhnusí. Ale jak už jsem říkala, je to přirozená lidská vlastnost, podobně jako občasné, přehnané výlevy sebevědomí. Nebo nějaká reakce na určité situace, kdy jste prostě okřiknuti za přirozenou, lidskou reakci. Omlouvat se za to nebude, pokud to neuzná za odůvodněné. Je pro ni naprosto charakteristickým ochranitelský pud. Má pocit, že musí všechny ochránit před možným nebezpečím, přitom ona sama by občas potřebovala, aby ji někdo podepřel. Držel a nepustil. Občas jde prostě jen o strach, že o někoho přijde. Ne ona. Ale svět. Většinou jí totiž ani tak nejde o sebe, ač má nějaké sobecké chvilky. Jakmile si to uvědomí, snaží se je zahnat. Nerada přemýšlí sobecky, není to správné. I když v některých chvílích je lepší přemýšlet i nad svými zájmy. Většinou si hraje na takovou tu, kterou nikdo nezlomí. Ničeho se nebojí a nikdo ji ničím nemůže vyděsit, jako kdyby byla na vše připravená. Ve skutečnosti má ale pro strach uděláno a je spíše odvážná, i když často stojí na vratkém mostě. Lidi toho o ní moc neví, což už jsem zmiňovala, ale právě z tohoto důvodu. Možná má klidný výraz, ale uvnitř ní to může vřít. Napovrch nepropouští většinu emocí, skrze které by ji někdo mohl zranit. Je to taková její obranyschopnost. Sama tím ale odhání lidi, na kterých jí záleží. Kryje to za jiné faktory své povahy a dělá, že za to nemůže. Uvnitř ji to užírá a skrývá fakt, že je vlastně neskutečně citlivá a kdeco ji rozhodí. Jaký na ni tedy mít názor? To musí zjistit každý sám. Je totiž člověk, kterého většinou nemají rádi kvůli upřímnosti. Cení si kvůli oddanosti. Obdivují a děsí se, kvůli chaosu. A milují kvůli rozmanitosti. Je jako cesta nočním sadem, kdy je vše rozkvetlé. Nevíte, co vás může potkat, cítíte strach, ale i bezpečí zároveň. Jde potom už jen o to, k čemu se přikloníte.