POVAHA

Je vždy důležité mít na paměti, že úplně nejvíc ze všech vlastností, které Laramée má a kdy měl, je nejvýraznější vzpurnost. Je to nepříjemná vlastnost a to nejen pro jeho okolí nebo případné autority, také pro něj samotného. Protože ačkoli sám neví proč, vždy má nehasnoucí potřebu buď rozkazy neuposlechnout a v tom častějším případě ještě udělat jejich opak. Příklad? Řekněte mu, například, aby si uklidil pokoj. Co dostanete? Laryho odcházejícího do svého pokoje, na chvilku vás zahřeje naděje, že to přece jen udělá a najednou hned zmizí, když uslyšíte po místnosti létat předměty všeho druhu. Jako by pro něj bylo fyzicky nemožné, až bolestivé, udělat to, co se po něm chce. A tak by vás mohlo napadnout, že by možná stačilo říct, ať něco rozhodně nedělá, aby to udělal. Bohužel, bohudík, není jeden z těch, kteří se snadno nechají tahat za nos. Je na to dost chytrý. Nebo jestli ne chytrý, aspoň dost vnímavý. Což je jedna z těch zapeklitějích stránek jeho osobnosti. Slyšíte vnímavý a představujete si, že je určitě empatický. Chybička se vloudila. Je vnímavý v ohledu takovém, že bude vlastně docela s přesností vědět, co lidé kolem něj cítí, problém je v tom, že není schopný se do těch pocitů vžít. Není to žádná nemoc, vlastně jen opravdu hrozně moc nechce a nechce už hrozně dlouhou dobu. Takže se může zdát, že empatie vůbec není v jeho maličkosti obsažená, což samozřejmě není pravda. Co ale pravda je, apatie je u něj cítit už na míle daleko, je tak silná, až je nucená. Ale jde to tak nějak ruku v ruce s tou vzpurností, prostě je mu to jedno a bude si říkat a dělat, cokoli ho napadne, nehledě na to, že to ostatní raní. To už totiž vůbec není jeho starost. Ale i apatie může mít svou lepší stránku. Může být vtipná. Apatie se lehko zvrhne v sarkasmus nebo ironii, nebo prostě jen v dost špatné vtipy. Když už jsme u toho, má opravdu úžasnou zálibu ve vytváření inside jokes. Kromě humoru, který by vlastně mohl být naprosto zbytečný, může být apatie využita i v takových případech, jako je manipulace. Tedy ne, že by on manipuloval někoho, ale rozpozná, když chce někdo manipulovat s ním nebo někým jiným. Jako by byl radar na takové věci. Ne, že by se tím chlubil. I on může být záludný a když se někdo takový objeví, rád mu to i s úroky vrátí. Ale upřímně, nerad si s někým takhle zahrává. Vlastně dává mnohem větší přednost naprosto upřímným jednáním. A slovům se pokud možno vyhne, takže prostě velice často skonči v nějaké bitce. Tady narážíme na další vlastnost, která ještě podporuje vzpurnost. Impulzivnost. Je to naprosto stejně nepříjemné, jako ta vzpurnost. Protože také nepřináší nic dobrého pro něj, ani pro nikoho jiného. Jednoduše řečeno, nad svým jednáním nepřemýšlí déle než dvě vteřiny. Nehledá důvody, proč to udělat nebo to naopak neudělat. Prostě to udělá, ať se děje, co se děje. A apatie samozřejmě znovu pomůže, pokud mají jeho akce nějaké následky, které špatně ovlivňují jeho samotného nebo ostatní. Takže ho to prostě nezajímá. Můžete mu promlouvat do duše, jak budete chtít. Ať se zklidní, ať se sebere. Cokoli vás napadne, někdo jiný už to pravděpodobně zkoušel. Několikrát. A jak můžete vidět, pořád s ním nic nehne. Protože kromě všeho je také tvrdohlavý jako mezek. Možná ještě o trošku víc. Vlastně se nebude nijak obhajovat, ví, že je něco takového naprostá ztráta času a slov. Nejspíš si vás s podivným zaujetím poslechne, ale jakmile zmlknete, s úsměvem vám zamává na cestu a půjde si zase po svém, jako by se nic nestalo. Tudíž, může vypadat jako naprostý ignorant. Nebo prostě a jednoduše blbec. Někdy se také může zdát tak trochu odměřený nebo chladný. Ačkoli nemá problém se nějak zapojit do kolektivu, nějaké konverzace, vždy je naprosto jasně vidět, že si drží určitý odstup a jakmile se bude někdo příliš přibližovat, využije svojí apatie a nějakým opravdu nehezkým způsobem od sebe dotyčného zase odstrčí. Někdy metaforicky, někdy opravdu. Ale na druhou stranu, nemůžete pracovat s předsudky. Je sice chladný, ale ne nepřátelský. Ale ani přátelský. Prostě ten odstup. Teď se vraťme o pár vět zpátky. "Někdy metaforicky, někdy opravdu". Je to další záludná věc. Někdy si ani on sám není jistý, jestli to, co řekne, myslí vážně. Občas to tak nevypadá a nakonec vás překvapí. Což je jedna z jeho specialit, která vlastně není zase tak špatná. Vždy je schopný nějakým způsobem překvapit, a to i příjemně. Možná to bude tím, že prostě nikdo nemá šanci se v něm nějak pořádně vyznat a předpovědět tak jeho chování. Je totiž tak trochu prchavý a pomíjivý, takže se ze dne na den může mnohé změnit. To, o čem jsem doteď mluvila byly jen vlastnosti, které jsou víceméně stálé. Je toho samozřejmě ještě mnohem a mnohem víc. A pak přichází problém, že prostě nevíte. Nevíte, za co vás bude milovat a za co vás holýma rukama uškrtí. Protože to, co miloval včera, může dnes ze srce nenávidět. Takže heslo: "Nikdy nevstoupíš do stejné řeky" je v jeho případě rozhodně na místě.