Jaro
22°C
Ráno
Slunce prostoupilo mraky. Obloha je jasná a Slunce se snaží alespoň tak chabě zahřát ostrovany. Příroda rozkvétá, někteří živočichové se vrací do chladných hor a jiní se zase probouzejí. Avšak ne všichni jsou bezpeční.
Lya
Badass Admin
Kai
Cookie Admin
---
Někdo
---
NĚKDO
upomínky
bla, bla, eventy, čistky, zprávičky dne a takový blbůstky cccc:
Post by Lucille Maddison Adams on Apr 21, 2018 16:39:16 GMT
Vážne nevedela, čo presne si má o ňom myslieť, tak si o ňom radšej nemyslela vôbec nič. Jednu vetu dokázal povedať tak, že znela ako urážka, vtip a krutá realita zároveň. No kto toto dokáže? Zrejme len on. Takže netušila, či sa má zasmiať, alebo skôr plakať, že bude hladovať. Milovala jedlo a toto... toto bolo pre ňu proste kruté. Doteraz vlastne myslela len na smäd, no ak nebudú mať jedlo, bude to ešte horšie... teda ak dovtedy nebudú už dávno mŕtvi. Skôr ako sa teda rozhodla ako zareaguje, prišla jej odpoveď na otázku, ktorá prekvapivo nebola záporná... teda nie celkom. Na chvíľu sa len zamračila. Vážne chce, aby ho prosila kvôli tomu, aby jej povedal svoje meno? Mad nejak nechápala o čo presne mu ide a hlavne stále tu bola možnosť, že jej ho aj tak nepovie... ,,Fajn. Prosím, moc moc moc prosím, prezradíš mi svoje tajomné, no určite veľkolepé meno?" opýtala sa tým štýlom, akoby snáď bola na najväčšom javisku sveta a mala hlavnú rolu. Hneď potom sa jej na tvári objavilo niečo medzi úsmevom a úškrnom. Nevedela či už má konečne očakávať prezradenie jeho mena, alebo nie.
Post by Laramée Aalt Jacques on Apr 21, 2018 16:58:49 GMT
Stejně jako když se setkali poprvé, založil si ruce na bocích. Tentokrát je nezapíral, protože by jinak spadl, prostě to udělal jen tak, snažil se totiž hledat nějakou pohodlnou polohu pro ruce, což pro něj byl vždy oříšek. Za chůze nebo při běhu měly nějakou funkci, ale když člověk jenom stal, byly najednou navíc. Pak však polohu zase změnil, ruce si založil na hrudi. To už se zdálo lepší, takhle chvíli vydrží. A nebo taky ne, protože teď pro ně našel dobře využití. Jen přikývl, rukama si zadrumloval na stehnech, aby pokračoval v jejím dramatickém projevu a pak se zase narovnal. "Laramée, jméno mé." přerušil náhle ticho a ušklíbl se. Nebo se aspoň pokusil napodobit výraz, který měla na tváři ona. A krom toho, byl si opravdu jistý, že právě ukázal, že je mnohem lepší dramatik, než ona.
Post by Lucille Maddison Adams on Apr 21, 2018 17:09:32 GMT
Sledovala ho. Každý jeden pohyb. Mala veľké očakávania a dočkala sa. Pri jeho prejave sa jej úsmevo-úškrn zmenil na úsmev a dokonca ju donútil sa aj krátko zasmiať. Možno nebude až taký zlý spoločník... možno. Musela uznať že jeho výkon mal niečo do seba. Mad sa dokonca donútila aj zdvihnúť ruky a krátko mu zatlieskala. ,,Slušný výkon, Laramée" povedala a s vyslovením jeho mena sa pohrala. ,,A teraz keď už viem aspoň tvoje meno, je čas hľadať vodu... teda, jedine že by Laramée mal iné plány..." povedala a ruky opäť spustila pozdĺž tela, no dúfala, že nájsť vodu je aj jeho priorita. Taktiež by bolo fajn ísť niekam do tieňa. Teda, ešte bolo chladnejšie, keďže bolo podľa všetkého len ráno, ale ak sa oteplí, tak to bude zlé. No všetko to bolo na ňom, keďže on by Mad nikdy nepočúval a Mad sa plánuje držať pri ňom.
Post by Laramée Aalt Jacques on Apr 21, 2018 17:18:22 GMT
Na tváři se mu objevil blažený úsměv. Potlesk si zasloužil, byl to opravdu skvělý výkon. Na to, že ho to napadlo až na poslední chvíli, byl to úžasný výkon. Ale vlastně nebyl, byla to naprostá kravina. Ale rozesmál ji a sobě vykouzlil úsměv, tak proč by to neudělal. Aspoň trochu se odreagovat musel. Museli. Očividně si bude muset zvykat říkat 'my', jelikož to opravdu nevypadalo, že by se od něj chtěla odloučit. Už jen proto, že se rozběhla hned za ním, když se oddělil. Potřebuje hodně k přežití. A je možné, že i ona by se hodila jemu, třeba ho ještě překvapí. "Voda je vlastně dobrý nápad." odvětil jednoduše, nehledě na to, že mluvila, jako by vlastně nemluvila s ním, ale s nějakým fiktivním kamarádem. Další, co musel přejít byl způsob, jakým to řekla, skoro to až znělo, jako rozkaz. Ale vodu opravdu potřeboval. Potřebovali. Takže jen rukou pokynul směrem k lesu a nadzdvihl obočí. Tudíž se ptal, jestli budou hledat v lese.
Post by Lucille Maddison Adams on Apr 21, 2018 17:27:34 GMT
Neverila vlastným očiam keď uvidela úsmev na jeho tvári. Keby mala po ruke mobil alebo foťák, či hocičo iné s čím sa dá fotiť, určite by tento moment zvečnila. Taktiež ju prekvapil moment, kedy s ňou súhlasil a nespravil presný opak alebo jej neprotirečil len preto, že to povedala ona. Prišlo jej to v istom smere až podozrivé. No nesťažovala sa. Pri jeho otázke, ktorú vlastne nevyslovil, len naznačil, prikývla. Tam jej to prišlo najrozumnejšie. Poprípade ak by tam nebola voda, tak ísť ešte ďalej, k horám... všetci predsa vedia, že hlavne pri a v horách sú nejaké tie pramene vody aj keď je otázne, či by sa tam vôbec dostali s tým, aký vyčerpaní sú už teraz.
Post by Laramée Aalt Jacques on Apr 21, 2018 17:34:49 GMT
Souhlasila. Dokud mu to neodsouhlasila, nehnul se z místa. Ne, že by čekal na její svolení, jen nechtěl být zodpovědný za to, že krbová nebo jednoho z nich sežere medvěd nebo něco takového. Po jejím přikývnutí se tedy vydal do lesa, tentokrát už mnohem příměji, než předtím. Když se vydal zaprvé kolem, bylo to právě proto, že jí chtěl ukázat, že rozhodně nebude skákat podle toho, jak ona píská. Jak kdokoli kdykoli píská. Jako by se před ním vždycky objevil obrovský 3D kříž, který mu nedovolí to udělat.
Post by Lucille Maddison Adams on Apr 21, 2018 17:49:59 GMT
Prekvapivo sa pohol až po jej súhlase, aj keď jej to neprišlo tak, že by ho jej názor zaujímal. No bolo jej to celkom jedno. Vykročila tiež a držala sa tak nejak vedľa neho. Počas toho si v hlave začínala triediť myšlienky týkajúce sa jeho. Ako už mohla zistiť, rozkazy, alebo aj niečo čo znie ako rozkaz je uňho už vopred odsúdené na zlyhanie. Je tvrdohlavý, alebo aspoň tak jej prišiel. Veci si proste robí podľa seba. Celkom úprimný, teda väčšinou. V istých chvíľach zábavný a aj celkom znesiteľný. No v konečnom dôsledku si bola istá, že o ňom nič nevie. Toto boli len nejaké tie základné body, ktoré bola schopná od ich prvého stretnutia zachytiť, no aj tak si určite všetkým z toho nemohla byť istá. ,,Si zvláštny" prerušila nakoniec ticho. Samozrejme to nemyslela negatívne. Bolo fajn spoznať nepredvídateľného človeka, aj keď jej trocha naháňalo strach že nemá ani poňatia o tom, čo sa kedy chystá spraviť.
Post by Laramée Aalt Jacques on Apr 21, 2018 18:00:03 GMT
Vydala se hned za ním. Nechtěl být ani vůdcem skupiny, ať je sebemenší. Protože by nechtěl přijmout tu zodpovědnost. A neměl by zájem se starat o jejich blaho, raději hrál sám za sebe. Samozřejmě není nutné připomínat, že rozhodně nesnese někoho, kdo by byl postavením nad ním. To, co tady teď utvářeli ti dva bral jen jako spolupráci, prostě si budou rovni. Ať se jí to líbí nebo ne, už se rozhodl, jeho názor se těžko mění. K lesu už se blížili, když znovu promluvila. Jen se nad tím zamračil, zakroutil hlavou a uchechtl se. "Zvláštní jak?" rozhodně bylo příjemnější jít, zatímco se povídá. Ticho je někdy moc napjaté, děsivé.
Post by Lucille Maddison Adams on Apr 21, 2018 18:09:47 GMT
Snažila sa nezaostávať, čo bolo ale ťažké, keďže jej kroky boli menšie ako tie jeho. Ale keďže sa nechcela ukázať ako ten totálne slabý a bezradný článok tejto dvojčlennej skupiny, aj keď ním vlastne bola, tak spravila všetko preto, aby držala krok s ním, aj keď to pre ňu bolo ťažké. Očakávala, že jej poznámka ostane nepovšimnutá, no to sa mýlila... opäť. Vážne ho vôbec nevedela prečítať. ,,Noo... to sa ťažko vysvetľuje... ale myslené je to v dobrom" povedala s myknutím ramien. Jej myšlienkové pochody boli príliš zvláštne na to, aby mala potrebu ich rozoberať. A navyše sa jej ani moc nechcelo. Ešte by povedala niečo zlé... alebo nevhodné. To sa stávalo pomerne často. Celkom ju prekvapilo, ako rýchlo sa priblížili k lesu, no čím rýchlejšie, tým lepšie. Tým skôr sa totiž to dostanú k vode. Alebo v to mohla Mad aspoň dúfať.
Post by Laramée Aalt Jacques on Apr 21, 2018 18:19:18 GMT
Koutkem oka si všímal, že má Blonďatá menší problémy udržet s ním krok. Nejprve to s ním nic nedělalo, ale pak si uvědomil, že jí rozhodně nechce táhnout, až se totálně vyčerpá. Ale taky by ji prostě mohl nechat někde padnout a odejít. Ale k ničemu mu to nebylo, jestli jsou na tomhle místě jediní, musí držet pospolu. Sami by se brzy zbláznili. Začali by mluvit s šiškami a tvořit si fiktivní kamarády. Což už vlastně před chvílí ona dělala. Takže nejspíš pozdě. Ale on se zbláznit nechtěl a byl si celkem jistý, že to není nakažlivé, takže pro vlastní dobro by ji měl pomoct zůstat naživu. "Když je to dobré, nemyslím, že by to mělo být složité na vysvětlování." poškádlil ji ještě trochu a ušklíbl se. Samozřejmě, že se těžko vysvětluje, když je někdo dobrým způsobem zvláštní. Sám to věděl. "A svoje jméno mi neřekneš?"
Post by Lucille Maddison Adams on Apr 21, 2018 18:31:48 GMT
Po dlhej dobe zdvihla zrak až k nemu. Presnejšie mu venovala 'naštvaný' pohľad za to, že si z nej uťahuje, alebo podpichuje, alebo niečo také. Vysvetlenie jej prišlo až príliš ťažké a on určite vedel tiež, že je to ťažké. No taktiež si bola takmer istá tým, že mu to už niekto objasňoval, pretože určite nebola jediná, komu prišiel zvláštny. Alebo áno? Ak by aj bola jediná, určite vedel jak to myslí. Alebo v to aspoň dúfala. Pri jeho otázke sa musela uškrnúť. ,,Uniká ti kúzelné slovíčko" napodobnila ho. ,,A abrakadabra to vážne nie je" dodala rovnako ako on pred tým. Teda, nevedela ho napodobniť stopercentne, ale snaha bola. V skutočnosti by mu svoje meno povedala bez problémov aj na začiatku... bez toho aby musel čokoľvek viac povedať. Ale chcela si to proste vyskúšať a navyše on s tým začal...
Post by Laramée Aalt Jacques on Apr 21, 2018 19:21:55 GMT
Když na sobě ucítil její pohled, koutkem oka se podíval i on na ni. Ale jen koutkem a jen na malý okamžik, pak se zase věnoval cestě. Ale nemohl si odpustit úšklebek, když zahlédl její výraz. Už pár lidí mu to řekl, ale spíše v tom horším smyslu. Neřekli, že je zvláštní, prostě na rovinu řekli, že ne podivín. A on se jim nemohl divit, protože se rozhodně některým normám vymyká. Jen mi nepřipadá správné, když to ostatní vidí jako špatnou věc. Naštěstí pro něj, většině lidem je to jedno. Stejně jako jemu. Nicméně, když zopakovala snad přesně to, co řekl jen před malou chvílí on sám, musel se usmát. "Fajn." pronesl naprosto klidně a podíval se na ní. "Tak třeba Expelliarmus nebo Avada Kedavra. Možná Cruciatus. Jen řekni, až se trefim." pokračoval, jako by si snad vůbec nepamatoval, co za slůvko zvolila ona nebo byl úplně natvrdlý.
Post by Lucille Maddison Adams on Apr 21, 2018 19:30:00 GMT
Jeho odpoveď vážne nečakala. Opäť ju to donútilo zasmiať sa. No len krátko, kým to nebola schopná ovládnuť a svoj smiech zastaviť. Ani nevedela prečo ho zastavila. Nevedela, prečo sa nechcela smiať. Možno preto, že to bolo vyčerpávajúce. Možno preto, že nechcela pôsobiť ako jedna z tých báb, ktoré sa smejú pomaly na každom slove. Možno oboje. Alebo ani jedno. Bolo to velice otázne. ,,Fanúšik Harryho Pottera?" opýtala sa. Oceňovala, že Avada Kedavra nepovedal ako prvé. Síce videla len prvý diel, ale vedela čo to znamená. ,,Mám taký pocit, že to nie je tá správna skupina kúzelných slovíčok" povedala len tak akoby mimochodom, akoby to nebolo zjavné. No musela uznať, že je celkom vynaliezavý v hľadaní všetkého len nie správnej odpovede. A aj keď vedela, že to robil naschvál, prišlo jej to vtipné.
Post by Laramée Aalt Jacques on Apr 21, 2018 19:45:08 GMT
Koneckonců Laramée nebyl špatná společnost, když donutil lidí se smát. Nebo toho byla aspoň Blonďatá důkazem. Možná byla jen další výjimka, ale zdála se jako docela běžná holka. Ale tenhle závěr by si měl raději rozmyslet. Kdo do háje skáče naprostému cizinci na záda, když se od ní oddělí? Normální člověk by to asi neudělal. Takže tam v ní někde něco zajímavého určitě bude. "Vlastně ani ne." odvětil prostě. Fanouškem Harryho Pottera byla vždy jeho mladší sestra, od které se toho dověděl tolik, že nikdy knížky nepřečetl a stejně ví, jak se od filmů liší. Protože mu to bylo dokola omíláno. "Bohužel už jiná kouzelná slova neznám, takže se budeš muset spokojit s přezdívkou Blonďatá." pohled zase obrátil k lesu a dál se soustředil na cestu.
Post by Lucille Maddison Adams on Apr 21, 2018 19:52:51 GMT
,,Ťažko sa tomu verí..." poznamenala akoby len tak mimochodom. Prezývka od neho sa jej vôbec nepáčila. ,,A niečo originálnejšie by si nemal?" opýtala sa. Vážne uvažovala nad tým, že mu radšej vyklopí svoju naozajstnú prezývku, ako by ju mal volať 'Blonďatá'. Ale nebol by prvý, ktorý by jej vymyslel veľmi originálnu prezývku podľa farby jej vlasov. Tých už bolo... no o to viac ju to štvalo. Možno keby tá prezývka od neho bola niečím výnimočná, tak by to Mad zniesla ale niečo tak obyčajné a otrepané už nechcela počúvať. On ale určite vedel, že sa jej tá prezývka páčiť nebude a tým pádom buď dostane čo chce, bez čarovného slovíčka, alebo ju aspoň kvalitne vytočí pri každom oslovení.