Jaro
22°C
Ráno
Slunce prostoupilo mraky. Obloha je jasná a Slunce se snaží alespoň tak chabě zahřát ostrovany. Příroda rozkvétá, někteří živočichové se vrací do chladných hor a jiní se zase probouzejí. Avšak ne všichni jsou bezpeční.
Lya
Badass Admin
Kai
Cookie Admin
---
Někdo
---
NĚKDO
upomínky
bla, bla, eventy, čistky, zprávičky dne a takový blbůstky cccc:
Post by Laramée Aalt Jacques on Apr 22, 2018 8:18:39 GMT
Ať si věří čemu chce. Ať už je to špatně nebo správně, nebude ji vyvádět z omylů, rozhodně ne z tak zanedbatelných, jako je tenhle. Stejně na to za chvíli zapomene a proč by jí vysvětloval, jak to všechno zná, když ji do toho vlastně vůbec nic není. Nemá za potřebí, aby zjišťovala něco o něm a jeho rodině, nepotřebuje to vědět a Laramée nechce, aby něco věděla. "Měl, ale tohle je jednoduché a výstižné." vypadalo to, že se jí zrovna tato přezdívka nelíbí. O důvod víc ji používat. Dál by krk na to, že jí tak říká snad každý, kdo nezná její jméno. Možná i ti, kteří ho ví.
Post by Lucille Maddison Adams on Apr 22, 2018 8:43:40 GMT
Pri jeho odpovedi vydala taký nespokojný zvuk, alebo skôr nespokojný povzdych. Vôbec sa jej to nepáčilo. ,,A keby som ti povedala moje meno, alebo prezývku, ktorú používa väčšina, prestal by si ma volať 'Blonďatá'?" opýtala sa nádejne. Síce by tak dostal čo zrejme chcel, ale jej to bolo jedno. Hlavne nechcela byť oslovovaná ako Blonďatá, aj keď mala taký blbý pocit, že už len keď vidí, že jej to vadí, tak to proste bude robiť. No keby ju tak neprestal volať, zrejme by to začala ignorovať a keby ju aj náhodou oslovil, tak by sa tvárila, že to neoslovuje ju, ale niekoho iného.. imaginárneho alebo niečo také.
Post by Laramée Aalt Jacques on Apr 22, 2018 10:03:00 GMT
Tentokrát se opravdu trefil do černého. Anebo se prostě jen Laramée chová jako správný Laramée a dostane, co chce, aniž by musel vyhovovat ostatním. To bude ono. Takže jí věnoval krátký pohled, oči lehce zamhouřené a vyšpulený spodní ret. "Tím jsem si dost jistý." odvětil a na tváři se mu opět objevil ten neutrální, naprosto klidný výraz. Pak zase trochu nadzvedl obočí, ale opravdu jen trochu, protože se mu ani trochu nesvraštilo čelo. "Chci říct," rozmáchl rukama vzduchem "Je spousta jiných lidí, kterým bych tak mohl říkat, takže je to dost nepraktická přezdívka."
Post by Lucille Maddison Adams on Apr 22, 2018 10:28:40 GMT
Keby stáli, prekrížila by si ruky na hrudi, ale počas chôdze jej to prišlo nepraktické. Nahradila to ale nespokojným pohľadom smerom k nemu. ,,Lucille" povedala po dlhšej odmlke. ,,Alebo Mad" dodala svoju prezývku. Nikdy vlastne nevedela, či to tí ľudia odvodili z jej druhého mena, alebo ju tak nazvali preto, aká je. No, možno aj oboje. To by vlastne dávalo najväčší zmysel. Celkom ju zaujímalo, čo na to Laramée povie... teda ak k tomu vôbec niečo povie. Zase, tak ako po celý čas, netušila, čo spraví, povie, alebo také dačo.
Post by Laramée Aalt Jacques on Apr 22, 2018 11:06:04 GMT
Neměl rád věci, které byly nepraktické. Normálně by řekl k ničemu, ale nepraktické znělo lépe, vzdělaněji. Ne, že by kdy ve škole v něčem vynikal. Kromě počtu dnů, kdy byl po škole nebo kdy skončil v ředitelně. V tom opravdu neměl konkurenci, ačkoli to bylo často jen kvůli tomu, že prostě učitelům řekl, že opravdu nikoho nezajímá, že mu právě syn nastoupil do první třídy. Byl moc upřímný. Drzý. "Máš druhé jméno, nebo je to jen kvůli tvému chování?" pronesl vzhledem k tomu, že dostal ještě druhou možnost oslovení. Samozřejmě. Jediné člověk, který si říká Mad skočí cizinci na záda. Všechno souhlasilo.
Post by Lucille Maddison Adams on Apr 22, 2018 11:15:50 GMT
Predsa sa k tomu vyjadril. ,,Tak trocha oboje" odpovedala s myknutím ramien tak, jak si myslela, že to je. Ani ona sama nevedela jak to je na sto percent. Ale svoje druhé meno moc nemusela, zatiaľ čo tú prezývku mala pomerne rada. Keď sa nad tým tak zamyslela, ani nevedela kto ju vymyslel, a kedy. Ale pomerne ju to zaujímalo. Toho človeka milovala, aj keď netušila kto to vlastne je. Keď si však uvedomila, nad čím rozmýšľa a pritom nedávala pozor na cestu, radšej svoje myšlienky zahnala preč a svoj pohľad nasmerovala na zem pred ňou, aby sa ešte o niečo nepotkla. Bola si istá, že on by ju pri páde nezachytil, takže sa musela postarať o to, aby nespadla.
Post by Laramée Aalt Jacques on Apr 22, 2018 12:00:34 GMT
Obojí. Tak trochu obojí. To mu nedávalo smysl. Buď neměla druhé jméno, ale takhle přezdívka podle jejího chování k ní tam seděla, že se v podstatě stalo jejím druhým jménem a nebo měla druhé jméno, z kterého tahle přezdívka vznikla a úplnou náhodou ji v podstatě definuje. A z nějakého neznámého důvodu se přikláněl k druhé možnosti, protože mu to prostě dávalo větší smysl, než ta druhá. Kdyby jen lidé mluvili tak jasně, jako on a nedělali z obyčejných věcí hádanky, jako on. Nemohl si stěžovat na ostatní, vždyť byl snad ještě horší. Ale stěžoval si. Stačilo mu nad tím jen pokročit rameny a moc nad tím dál nepřemýšlet. Vždyť už byli skoro u lesa, první mise téměř splněna. Teď už jenom najít vodu. A jídlo. Ale jídlo mohlo vydržet, není ještě tolik hladový a vydrží ještě klidně několik dní, když bude potřeba. Ale bez vody nevydrží. Ani Laramée, ani Lucille.
Post by Lucille Maddison Adams on Apr 22, 2018 14:21:27 GMT
Ďalej už nič nepovedal a Mad nevedela, či za to má byť rada, alebo nie. No ticho nemala až tak v láske, takže sa jej to viac nepáčilo ako páčilo. ,,Laramée, prečo si tak tichý?" opýtal sa ho. Pri niekom inom by zrejme povedala, aby niečo povedal, no keďže už zistila jak to pri ňom chodí vedela, že by spravil presný opak, takže by naďalej mlčal. Preto radšej zvolila možnosť sa niečo opýtať, pretože potom by mal teoreticky odpovedať, nie? Či? No, tým si zase raz nebola istá, keďže bol nepredvídateľný a raz mohol odpovedať, inokedy nemusel. Možno by si mala dať cieľ... čo najviac toho o ňom zistiť, aký je... a nejak sa naučiť ho predvídať. No mala taký pocit, že na to by potrebovala veľmi veľa času a aj tak je otázne, či by sa jej to podarilo...
Post by Laramée Aalt Jacques on Apr 22, 2018 17:38:19 GMT
Zavládlo ticho. Tedy ne úplné, jelikož byl stále jasně slyšet šum vody, jak se vlny lámaly a narážely na různé předměty. A slyšet byl i les, kde to zase zavinily větve, které se o sebe třely. Takže nebylo ticho, jen ani jeden z nich nemluvil. Nebylo to tak strašné, mohl poslouchat zvuky, které normálně neslyšel, pokud je sám nevyhledal, aby unikl městu a tomu neustálému humbuku. Pak to ale přerušila Lucille, která přišla s dotazem, který zjevně znamenal, že ona se s tím klidem nespokojí. Jemu by nejspíš bylo také příjemnější, pokud budou mluvit. "Nejsem tichý, jen nemám o čem mluvit." znovu k ní otočil hlavu, musel i trochu shlédnout, protože byl prostě vysoký. "Načni téma, třeba se chytím." dodal, zatím co hlavu zase vrátil do původní pozice.
Post by Lucille Maddison Adams on Apr 22, 2018 18:01:04 GMT
Pri jeho slovách si opäť len povzdychla. To bola ťažká úloha. Keby ho poznala, boli priatelia, alebo k nemu mala aspoň o trocha bližšie, určite by nemala problém nájsť nejakú tému na rozhovor, ale toto bolo ťažké. ,,Tipujem, že niečo ako minulosť, tvoje posledné spomienky pred tým ako si sa dostal sem alebo čokoľvek viac osobné, nepatrí medzi témy, ktoré by si chcel rozoberať... takže čo tak napríklad... ak by si si mal vybrať nejakú superschopnosť... hocijakú... aká by to bola?" opýtala sa a venovala mu jeden krátky pohľad. No, znelo to detinsky, ale od Mad sa toho viac čakať nedalo. Alebo skôr nie je zvyknutá začínať rozhovory pri cudzích. Vtedy totiž to nevie kde sú presne hranice.
Post by Laramée Aalt Jacques on Apr 22, 2018 18:34:57 GMT
Zaslechl povzdech a už si pomalu představoval, že mu ten klid nikdo, ani Lucille, nesebere. Když se nad tím zamyslel, tak by si ten klid mohl sebrat jedině on sám, Lucille nebo domorodec, který na ně vyběhne z toho lesa, ke kterému se tak nadšeně vydali. Možnost ještě byla nějaká záchranná loď nebo vrtulník, ale tomu nepřikládal ani zdaleka takovou pravděpodobnost, jako tomu domorodci. Ale ten by také mohl představovat záchranu. Kdyby se je nepokusil zabít, možná by jim pomohl najít vodu. Co se týče povídání Lucille, v první části jen přikyvoval. Snad při každém druhém slově kývl, ale opravdu nechtěl nic z toho rozebírat, ale nakonec přece jenom na něco přišla. A když to napoprvé uslyšel, jen se uchechtl. "Eh.." začal a ještě jednou se uchechtl nad absurditou dotazu. "Momentálně bych si zvolil létání." pronesl, ale samozřejmě ještě neskončil. Měl potřebu to vysvětlit. "Protože teď bych se jenom vznesl, našel jezero nebo řeku a přistál. A napil se."
Post by Lucille Maddison Adams on Apr 22, 2018 18:41:58 GMT
Mad sa nepáčilo, že to zobral vzhľadom na terajšiu situáciu. Vlastne keby si mala vybrať Mad, nevedela by sa rozhodnúť medzi tromi a lietanie je jedným z toho, ale ona by chcela vedieť lietať z úplne iného dôvodu. ,,A kebyže sa práve nenachádzaš na tomto ostrove a nerozprávaš sa s... mnou, ale bol by si doma, alebo kdekoľvek kde si bol pred tým... akú by si si vybral?" pokúsila sa znova s tým, aby si nevybral podľa toho čo by sa hodilo práve teraz. Aj keď očakávala, že okrem toho že by šiel nájsť vodu, spomenie aj to, ako by vďaka schopnostiam lietať odišiel odtiaľto a šiel by naspäť domov. A nestrácal by tu čas so strelenou babou ako je Mad.
Post by Laramée Aalt Jacques on Apr 22, 2018 18:54:46 GMT
Znovu. Laramée vždy potřeboval, aby věci byly praktické. A létání se v téhle chvíli zdálo nejpraktičtější. Vlastně, když o tom znovu přemýšlel, na chvíli uvažoval, že by létání vyměnil za teleport, jenže pak si zase uvědomil, že by neměl tušení, kam se vlastně teleportovat. Takže by zůstal u létání. Lucille ale podle všeho chtěla odpověď jinou. Momentálně nepraktickou, ale rozhodl se jí vyhovět. Zamyslel se tedy ještě jednou. Síla se mu nezamlouvala, ani létání, ani teleport, ani pavoučí smysly. "Super rychlost." pronesl nakonec a trochu nad svou odpovědí zamhouřil oči. Sice to jen tak plácl, ale pak si uvědomil, že se sebou souhlasí "Ty?" znovu se na ni podíval.
Post by Lucille Maddison Adams on Apr 22, 2018 19:08:46 GMT
Chvíľu bolo ticho. Asi ho donútila aby sa zamyslel. Odpoveď bola stručná, no Mad viac-menej dostala to, čo chcela. A potom prišiel rad na ňu. Prečo to očakávala? ,,Ja... vlastne sa neviem rozhodnúť medzi tromi. Prvé je lietanie, ako si už spomínal, no úplne z iných dôvodov ako si uviedol. Druhé je dýchanie pod vodou... bolo by super vedieť sa ponoriť do hĺbky oceánov a vidieť všetky tie korálové útesy, rybičky a podobne na vlastné oči bez toho, aby som musela ísť v ponorke alebo s hocičím iným. Teda žraloky a podobné roztomilé potvorky by asi predstavovali tiež istý problém, ale to by som nejak domyslela. A tretie je také až klišé... čítanie myšlienok. No to by som chcela vedieť len v tom prípade, že by som si mohla vyberať koho myšlienky chcem kedy počuť, lebo keby som zrazu počula všetky myšlienky všetkých ľudí naokolo, zbláznila by som sa" povedala jak je na tom ona, aj keď mala pocit, že Laraméea to nielenže nezaujíma, ale ešte ho tým aj unudí k smrti, no pre ňu bolo hlavné to, že aspoň nebolo ticho.
Post by Laramée Aalt Jacques on Apr 23, 2018 17:54:16 GMT
Z odpovědi byl zprvu překvapený. Myslel si, že nad tím nepřemýšlela, když o tom přemýšlel on. Vlastně si byl jistý, že bude teprve přemýšlet potom, co se zeptá, ona už to ovšem měla promyšlené už předem, takže nebyla dlouhá odmlka a už povídala. A opravdu o tom už musela přemýšlet. Buď teď nebo někdy předtím a doteď si to pamatovala. Vlastně to bylo působivé, ale zatím co mluvila, prostě se jen usmíval s ústy dokořán. Nemohl uvěřit, že o něčem tak zbytečném bude mluvit tak vážně. "Moc pěkný." pronesl uznale a rty zase semkl k sobě, ačkoli mu na tváři stále pohrával lehký úsměv.